AMO - krycí jméno pro Carlose Lagunase, člověka spojovaného s okruhem monitorovaných osob kolem atentátu na JFK

Carlos Lagunas (nar. 1926, zemřel pravděpodobně v r. 1991) byl mexický novinář a dlouholetý diplomat. Od roku 1954 pracoval na mexické ambasádě v Moskvě, kde poznal i svou budoucí manželku,  sovětskou občanku - houslistku uváděnou jako Luz Serlova Woulfmane anebo také jako Elena Y. de Lagunas. Na internetu informace o Lagunosovi jsou těžce dohledatelné, jakkoliv byl význačným mexickým diplomatem, dokonce byl velvyslancem v Bulharsku a několik let pracoval na mexické ambasádě v Moskvě.

Lagunas byl  veden jako styk residentury československé rozvědky v Mexiku. Na jeho případu je zajímavé především to, proč jeho slibně se rozvíjející se rozpracování bylo náhle zastaveno.

Zajímavé je také to, že o Lagunase se nezajímala pouze československá zpravodajská služba. Jeho jméno a také jméno jeho manželky se totiž objevuje v dokumentaci CIA, která je nějakým způsobem spojována s atentátem na Johna Fitzgeralda Kennedyho. 

Oswaldova stopa: Když v září a říjnu 1963 navštívil Mexico City Lee Harvey Oswald (který se pokoušel získat sovětské a kubánské vízum), CIA zpětně prověřovala veškeré kontakty mezi sovětskými občany v Mexiku a místními obyvateli. Luz Serlova a její manžel Carlos Lagunas se ocitli kvůli své minulosti na tomto seznamu zájmových osob. Nemusí to nutně znamenat to, že mexicko-sovětský pár byl do této události přímo zapojen, ale vyskytují se prostě na široce pojatém seznamu osob, které jakousi souvislost mohly mít. V každém případě dokument CIA  z residentury Mexiko (z 24.11.1963, signatura: CIA, File ID: 104-10173-10117) manžele zmiňuje takto: 

„SERLOVA WHO SOV NATIONAL, CAME MEXI 6 OCT 59 WITH ARTIST FAMILY ON TWO YEAR ENGAGEMENT BELLAS ARTES. THEY HAVE STAYED ON, SHE NOW MARRIED HERE TO CARLOS LAGUNAS ZAVALA, LEFTIST JOURNALIST WHO FORMER CULTURAL OFFICER MEXICAN EMBASSY MOSCOW.“ [1]

Tato informace je uvedena v kontextu kontaktů sovětských občanů v Mexiku, které americká výzvědná služba monitorovala. V odtajněných záznamech CIA již další zmínku nenacházíme, což jistě neznamená, že neexistuje.

Existenci osoby jmenující se L.V. Serlova lze potvrdit také na základě sovětské diskografie, v roce 1957 nahrála totiž jakožto houslistka v Moskvě  krátkohrající gramofonovou desku, což byla patrně odměna za cenu získanou v tomtéž roce na soutěži konané v souvislosti s  festivalem mládeže v červenci toho roku. Lze také dohledat, že ještě červnu roku 1959 jakožto studentka Moskevské konservatoře vystoupila na koncertu v Moskvě. To je zhruba vše, pak L.V. Serlova mizí (vyjma záznamu CIA)...

Tyto údaje však lze naštěstí potvrdit a doplnit jiným zdrojem. Tím je Archiv bezpečnostních složek (ABS) v Praze, v němž se nachází mj. obsáhlá dokumentace vypracovaná československou rozvědkou, čili I. správou MV (StB). V objektovém svazku, vedeném rozvědkou, s názvem MZV a MZO Mexiko se totiž nachází podsvazek, věnovaný styku mexické residentury "Amo", což byl právě Carlos Lagunas. Nejde o velký spis, má pouhopouhých dvacedevět stran, byl veden necelé dva roky, nicméně i to málo, které tam je zapsáno, má svou hodnotu.

Styk se zajímavým pro rozvědku člověkem navázal kádrový příslušník rozvědky, pracující v Mexiku pod diplomatickým krytím - Jiří Švestka, používající krycí jméno "Šimovič".

Jak vidíme na záznamu výše, styk byl navázán ke konci roku 1962 v redakci nového deníku "El Día". Ukázalo se, že Lagunas je velmi sdílný a otevřený, ale hlavně pokrokový, a to natolik, že uměl i rusky a měl positivní vztah k socialistickým zemím. To tehdy asi 35 letého (takto to odhadoval "Šimovič") novináře predestinovalo k tomu, aby se rozvědka o něj začala zajímat hlouběji.

"Simovič" byl rychle s to dodat základní informace o tomto novém kontaktu, protože ten, jak již bylo řečeno, byl velmi sdílný.

Takže víme, že Lagunas vydával v roce 1952 časopis, že jeho rodina byla v padesátých letech v přátelském kontaktu s rodinou Raula Roye, který tehdy byl na emigraci v Mexiku, jenže ve vládě Fidela Castra byl už ministrem zahraničí - čili tady měla StB potvrzení pokrokového smýšlení Lagunase. 

Hlavní a vlastně i osudové pro další rozvoj situace, však bylo to, že od roku 1953 Lagunas byl pracovníkem Ministerstva zahraničí  Mexika a v r. 1956 byl vyslán jako III. tajemník na zastupitelský úřad do Moskvy. Tam se naučil rusky a dle jeho sdělení se také tam v r. 1959 oženil s mladou ruskou houslistkou. Československý rozvědčík neuvádí její jméno, to známe z dokumentu CIA, ale za to napsal podrobnosti spojené s jejím původem. "Je dcerou mexické umělkyně, která v mládí studovala v Paříži, vdala se s Rusem a odešli do SSSR. Matka jeho manželky s nimi žije nyní zde v Mexiku". Rozvědčík ještě dopsal, že tento měsíc (prosinec 1962) mladí manželé čekají první dítě.

Pokusil jsem se nalézt na internetu rodiče rusko-mexické manželky Lagunase. Serlov není až tak častým příjmením v Rusku, nicméně jediného Serlova, kterého se mi podařili identifikovat, je Alexej Nikolajevič Serlov (nar. 1902), absolvent Moskevské státní divadelní školy, baletní tanečník v divadle Bolšoj těatr. Byl v roce 1931 krátce zatčen kvůli  tomu, že byl pravoslavným věřícím. Umělecké zaměření Serlova by mohlo nahrávat tomu, že šlo o manžela matky mladé houslistky. Více informací se mi však nepodařilo nalézt.

Vraťme se však k Lagunasovi - po návratu ze Sovětského svazu pracoval na tiskovém odboru mexického ministerstva zahraničí, ale v roce 1960 byl propuštěn, protože samovolně v době své dovolené jel na Kubu udělat rozhovor s presidentem Dorticosem. Ten byl následně otištěn v týdeníku SIEMPRE, což vzbudilo nevoli jeho nadřízených a musel odejít z ministerstva. 

Zaměstnal se tudíž v novinách "El Día", kde využíval své kontakty z předchozího pracoviště. A ty, jakož i ty nové, byly nadmíru zajímavé pro StB. 

V březnu následujícího roku má již Lagunas přiděleno krycí jméno - AMO. Stýká se s československým rozvědčíkem a nemá problém s předáváním důvěrných informací ze zákulisí mexické diplomacie. Rozvědka jej v květnu popisuje jako "ochotného a informovaného" novináře.

Mezitím se Lagunas ocitl v Praze spolu s mexickou obchodní delegací, kterou jako novinář doprovázel. To samozřejmě rozvědka využila k provedení hlubšího pohovoru. 2. června v restauraci Praha, kde se s "Amem" setkal opět "Šimovič".

 Po obědě zašli ještě na koncert Pražského jara, večeře byla na Hybernské ulici a na nocleh byl mexický kontakt odvezen do Zbraslavi na zámek, kde byla ubytována mexická delegace. 

Z tohoto setkání pražský špion sepsal dlouhé hlášení, v němž se ocitly takové detaily jako např. to, že deník "El Día" je vlastně řízen z presidentské kanceláře, že nový příští president ani náhodou nehodlá přerušit diplomatické  styky s Kubou a jiné kuloární informace dokreslující politický přehled o Mexiku.

Rozvědně významné bylo to, že Lagunas vyjádřil ochotu prosazovat materiály dodané čs. ambasádou ve svém listu, to znamenalo že rozvědka mohla v Mexiku počítat s důležitým kanálem pro realisaci svých aktivních opatření tiskového charakteru. Zdá se, že "Amo" v tom rozhovoru vycítil, že nejedná s obyčejným diplomatem a zmínil i to, že na cestu "není dobře finančně vybaven", čímž patrně narážel na "uhrazení mu výloh spojených s pobytem v Praze". O tom, že rozvědka StB nebyla příliš štědrá a nemohla flexibilně reagovat na takové narážky velkorysými finančními dary svědčí reakce důstojníka výzvědné služby. Ten totiž Lagunasovi vytkl, že o tom bylo nutné mluvit dříve, že je již pozdě.

Podstatné jsou závěry z tohoto rozhovoru - provést prověrku u sovětských přátel (ještě  v červnu 1964 se StB obrací na KGB se žádostí i lustraci tohoto Mexičana. To byl standardní postup - rozvědka se takto od sovětských přátel -jak se KGB běžně označoval v interní dokumentaci StB - mohla dozvědět, zda sovětská služba disponuje nějakými poznatky o dané osobě a zároveň signalisovat, že jde o objekt zájmu StB, čili předejít případnému dublování.), "být s ním v Mexiku ve styku a vytěžovat jej k možnosti využívat ho k publikování materiálů v rámci AO, které v Mexiku provádíme, typovat přes něho další novináře z El Día z hlediska možností v předchozím bodu..." atd., rukou ještě kdosi dopsal, že je nutné ho využívat jako pramen zpráv.

Z ručně napsané poznámky pod záznamem vyplývá, že "Amo" byl I. správou vnímán jako vhodný typ na DS, tzn. důvěrný styk, což byla agenturní kategorie. Jinými slovy jeho rozpracování mělo pokračovat s perspektivou získání ho jako tajného spolupracovníka rozvědky.

K tomu však nedošlo. Na rozdíl od jiných standardních lustrací od přátel, kdy StB musela čekat na odpověď z Moskvy i několik týdnů až měsíců - tato věc byla vyřízena Sověty poměrně bleskově. Už 3. července byl totiž na základě sovětské odpovědi zaslán na residenturu telegram, v němž byl dán pokyn, aby styk s "Amo" byl taktně přerušen. Tento rozkaz byl přímým důsledkem sovětské odpovědi na lustrační dotázání. 

Odpověď KGB uvádím celou: "CARLOS LAGUNAS a jeho manželka jsou již po delší dobu objektem operativního zájmu naší služby. Prosili bychom, aby vůči nim nebyla činěna žádná opatření".

Československá rozvědka samozřejmě tuto "prosbu" okamžitě uposlechla a rozpracování C. Lagunase bylo přerušeno.

StB ještě v rozhodnutí o uložení svazku vedeného na Lagunase do archivu zaznamenala, že tento se po změně presidenta vrátil na Ministerstvo zahraničních věcí a byl opět vyslán jako kulturní attaché na mexický zastupitelský úřad do Moskvy. Znamená to, že oficiální styk s "Amo" byl ještě nějakou dobu patrně udržován, odtud informace o něm již z doby, kdy nemohl být objektem rozvědného zájmu StB.

Dokud se neotevřou moskevské archivy, nebudeme znát odpověď na otázku, zda Carlos Lagunas Zavala byl skutečně agentem KGB. U jeho ruské manželky se lze domnívat, že spolupráci musela přislíbit, jinak by nemohla opustit Sovětský svaz. Jinak si nelze představit to, že dostala povolení k opuštění Sovětského svazu se svým manželem. Lagunas mohl být naopak KGB vydírán a ke spolupráci přinucen, což byla poměrně běžná praxe. Anebo mohl spolupracovat zcela dobrovolně, z přesvědčení. To jsou však jen domněnky. Možné je také i to, že mladá sovětská občanka s mexickými kořeny byla na Lagunase jednoduše nasazena, aby ho svedla, s cílem získání ho pro spolupráci s KGB.

Jelikož Lagunas Zavala (a jeho mladá žena) neunikl pozornosti americké CIA, nelze ani vyloučit i jiné možné scénáře.

Jeho následná diplomatická kariéra spíše nahrává domněnce, že mohl být užitečný nejen svému primárnímu zaměstnavateli - mexickému státu.

V letech 1965 - 1973, dle Archivo histórico GENARO ESTRADA (Archivo de la Embajada de México en la URSS, 1924 - 1970), México, 2006, byl kulturním attaché v Moskvě. V roce 1983, kdy už byl dva roky velvyslancem Mexika v Bulharsku,  se účastnil důležité pracovní porady mexických velvyslanců v západní a východní Evropě, kterou svolal tehdejší ministr zahraničí Bernardo Sepúlveda Amor s cílem zkoordinovat diplomatické a ekonomické aktivity Mexika v regionu (jak o tom informuje mexický deník El Informador 25.6.1983). 

Jisté je jen to, že byl v letech 1962 - 1964 rozpracováván československou rozvědkou a ta musela slibně se vyvíjecí případ zcela zahodit. Důvodem byl zásah z Moskvy. KGB dokonce ve svém zásahu prozradil více, než musel - jmenovitě to, že objektem operativního zájmu jsou oba manželé, čili Carlos Lagunas Zavala i jeho choť. Fráze "předmět operativního zájmu", v této souvislosti běžně používaná, je samozřejmě natolik vágní, že ji lze vykládat několikerým způsobem a nelze z ní  vyvodit jednoznačný závěr. 

Osobně se mohu klonit k versi, že tento mexický diplomat nejpravděpodobněji již od doby svého prvního moskevského pobytu byl nějakým způsobem napojen na KGB, jenže toto nelze prokazatelně doložit.

Mexiko, země s podivnou politickou kulturou, ale na styku s USA, bylo pro sovětskou špionáž i oficiální zahraniční politiku strategicky důležitým územím. Nelze pochybovat o tom, že právě zde byly soustředěny poměrně značné síly neviditelné armády, jakou byly výzvědné služby východního bloku. Nejen sovětské (KGB a GRU), kubánské či polské, ale i československé či jugoslávské nebo čínské a další. V souvislosti s případem Harry Lee Oswalda vyšlo najevo, že sovětské angažmá v Mexiku bylo opravdu silné. Zdá se, že případ Carlose Lagunase je nutné s tímto příběhem spojit...

Vladimír Petrilák