Rezidentura československé rozvědky I. správy SNB v Portugalsku
V roce 1987 vyšly v Portugalsku Pohádky k přečtení a odložení, tuto knihu zmiňuji nikoliv kvůli jejímu obsahu, leč kvůli autorovi. Tím je Joaquim Letria, známý portugalský novinář a spisovatel, který patří k matadorům portugalské televisní žurnalistiky. J. Letria je jednou z těch osob, jejichž jména se ocitla v záznamech, které vedla československá rozvědka (I. správa StB) o Portugalsku. A kdyby jen v záznamech - tam těch jmen bylo bezpočet, ale zhruba jen osm z nich se dostalo do vyšší kategorie, čili do kategorie svazků, které StB vedla na agenty, čili své tajné spolupracovníky, díky kterým výzvědná služba byla schopna plnit své úkoly. A mezi nimi je i jméno onoho portugalského novináře.
Letria nebyl jen tak obyčejným novinářem, ale měl i své hvězdné politické období - jde o 80. leta, kdy se stal mluvčím presidenta republiky Ramalha Eanese. Shodou okolností se tato doba pokrývá s časem, kdy se tento známý žurnalista stal také objektem zájmu československé rozvědky. Té civilní - o té už jsem s to něco napsat. V tu dobu tam totiž působila i vojenská rozvědka Zpravodajské správy při Generálním štábu (ZS/GŠ) a její činnost ještě dosud nebyla řádně zmapována. Určitě ne to, co dělala v Portugalsku. Jakkoliv právě toto období zmiňuje Vladimír Mohyla ve své knize Rozvědky (nakladatelství Brána, 2018). On byl totiž v tu dobu, o které je řeč, residentem ZS/GŠ v Lisabonu. Střídal v roce 1980 jiného orgána, kterého nazývá "295", což znamená, že residentura vojenské rozvědky tam již fungovala, zatímco ta civilní byla teprve zřízena. Převzal dokonce od svého předchůdce jednoho agenta, ale ve své knize o něm mluví s despektem, spíše jej označuje za nevědomého informátora.
Vladimír Mohyla ve své knize uvádí rovněž i to, že za jeho působení na residentuře PORTO (název daný vojenskou rozvědkou residentuře v Lisabonu) tam pracovali dva mladí představitelé Ministerstva vnitra - čili příslušníci civilní rozvědky, o nichž se nevyjadřuje moc pochvalně.
Tento údaj souhlasí s tím, co lze vyčíst ze svazků I. správy SNB, čili civilní rozvědky Státní bezpečnosti. V první polovině 80. let opravdu v Lisabonu působili dva kádroví příslušníci StB.
První z nich se na ambasádě v Lisabonu ocitnul přesně 12.12.1980 a toto datum lze považovat za den vzniku tzv. legální residentury civilní rozvědky Státní bezpečnosti v Portugalsku. Druhý pak dorazil v červnu 1981. Do roku 1985 residentura měla dva operativní rozvědčíky, od roku 85 až do konce existence civilní rozvědky StB tam byl pouze jeden. To se netýká šifrérů či osob zajišťujících různé pomocné funkce, které do ciziny vysílala také StB, ale tyto osoby zpravidla plnily pomocné úlohy, nezabývaly se ofensivní výzvědnou prací. Seznam včetně těchto pracovníků je pod článkem.
Pokud jde o historické pozadí, o kontext doby, kdy tam československé rozvědné služby pracovaly - tak odkazuji na Mohylovu knihu, v níž krátce, ale výstižně popsal onen kontext. Když to shrnu: po karafiátové revoluci v roce 1974, v jejímž důsledku byl svržen Salazarův režim, postupně slábl vliv levice (a určitě komunistů) a Portugalsko se ve snaze vstoupit do EHS (1986) stále více přiklánělo k pravici. Nicméně dekolonisace (ztráta kolonií v Africe) a karafiátová revoluce byly tím impulsem, který otevřel dveře rozvědným službám komunistických zemí, které do té doby nebyly s to do Portugalska proniknout hlouběji.
Pokud jde o sovětskou špionážní přítomnost v Lisabonu, tak z určitostí lze říci, že legální residentura I. správy KGB tam vznikla v roce 1974.
Nejlepší veřejně dostupný zdroj popisující aktivity KGB na světě přináší tyto informace: https://shieldandsword.mozohin.ru/kgb5491/resident/lissabon.htm
Легальная резидентура организована после установления дипломатических отношений между СССР и Португалией в августе 1974 г.
Резиденты:
КУЗНЕЦОВ Святослав Федорович (на 1975 г.);
КИСЛЯК Иван Петрович
СЕМЕНЫЧЕВ Юрий Константинович (... – 1980 г.)
V roce 1975 tam residentem KGB byl Svjatoslav Fedorovič Kuzněcov, což je tentýž špion sovětské rozvědky, který měl na počátku 70. let v Santiagu de Chile exklusivní přístup k chilskému presidentovi S. Allendemu, kterého vedl jako důvěrný styk.
Čili Sověti tam svou špionážní práci dělali již od toho momentu, kdy to bylo jen trochu možné - od oné revoluce. K tomuto tématu byly uveřejněny některé informace vycházející ze zápisků Vasilije Mitrochina, archiváře KGB, publikoval je portugalský časopis Expresso (jde o text z roku 2016). Z počtu příslušníků rozvědky na ambasádě lze usuzovat, že role československé špionáže byla pouze podružná. Sověti na velvyslanectví, které si v Lisabonu zřídili, měli přes 200 pracovníků, 14 z nich pracovalo pro rozvědku. Autorem tohoto rozboru je Paulo Anunciação, o tomto portugalském novináři se ještě zmíním.
Tu menší a skromnější residenturu StB organisoval kádrový příslušník I. správy s krycím jménem "Roland", šlo o Miroslava Manďáka, nadporučíka z 42. (Záp. Evropa a NATO) odboru I. správy StB.
 |
| https://ibadatelna.cz/data/I_sprava_SNB.html |
Jeho úkolem bylo rozpracovávat především objekty nepřítele - čili USA a NATO. "Roland" měl v době nástupu v Lisabonu 31 let a rozhodně nepatřil k ostříleným a zkušeným zpravodajcům. Totéž platilo o posile, která se v Lisabonu objevila - druhým kádrovým příslušníkem StB, který do Portugalska dorazil byl KP "Lukášek" (pravé jméno: Jaroslav Hnízdil, tomu ještě ani nebylo 30 let). Ono to pořadí příjezdu do Portugalska bylo opačné, ale residentem, čili šéfem residentury, byl onen starší příslušník. Lze předpokládat, že poté, co StB opustila operativní prostor Brazílie (rok 1971), moc nedbala na jazykovou přípravu svých příslušníků pokud jde o portugalštinu, a proto do Lisabonu odjeli mladí a takřka nezkušení operativci.
Oba měli diplomatické funkce (i krytí) a nepotkal je osud vyhoštěného velvyslance Jána Janíka, který se na rozdíl od nich kontaktoval s portugalskými komunisty a dělal to tak neobratně, že byl ze země vyhozen. Rozvědčíci StB byli v tomto ohledu opatrnější a rozhodně komunisty nevyhledávali.
Portugalsko si StB vyhodnotila jako "poměrně příznivé operativní prostředí pro agenturní práci", což znamenalo, že se tam dalo svobodně pohybovat a pracovat aniž by se špioni z Prahy museli obávat nějaké přílišné sledovačky či jiných nepřátelských aktů, jak tomu bylo např. v USA či Velké Británii nebo v Západním Německu. Zajímavé je, že vojenská rozvědka ZS/GŠ měla v tomto ohledu trochu jiné postřehy a hovořila ve svých interních dokumentech o dotěrné sledovačce Portugalců. Vladimír Mohyla, důstojník vojenské rozvědky, měl např. na rozdíl od svých civilních kolegů již výzvědnou praktickou zkušenost ze svého působení na residentuře v Londýně. Čili v krajně nepříznivém operativním prostředí, které mu dalo asi dobrou přípravu.
Je dost možné, že ačkoliv příslušníci StB před výjezdem do Lisabonu prošli cvičením na sledování a pozorování sledování, nebyli příliš zkušení a vzhledem ke svému mládí mohli mít blíže k neopatrnosti a jisté bravuře. Ale faktem je, že žádný z nich nebyl vyhoštěn ze země - čili buďto je portugalská kontrarozvědka nenaměřila anebo je uznala za neškodné a jen diskrétně sledovala. Spíš je pravděpodobná ta druhá verse, ale nelze to potvrdit.
Něco naznačuje případ agenta "Bork". Šlo o Čecha, který se v roce 1971 legálně vystěhoval do Portugalska. V tomtéž roce byl získán jako agent I. správy StB. Protože šlo o legální vystěhování lze usuzovat, že onen Čech tuto věc vzal pragmaticky - "podepsal" jim to, jen aby se dostal pryč. O míře jeho spolupráce svědčí to, že když pak byl vyhledán v Portugalsku, aby s ním byl obnoven kontakt a navázána agenturní spolupráce - tak tuto nakonec v roce 83 nebo 84 přerušila sama StB, protože zjistila, že "Bork" se nápadně moc zajímá o sovětské občany dlící v Portugalsku. Agent byl totiž ředitelem dosti velkého hotelu, v němž nabízel např. výrazné slevy členům Komunistické strany Portugalska, což bylo nejprve vnímáno jako cosi positivní, ale s časem to začalo budit čím dál větší podezření. Protože jsem objevil rodinné konexe tohoto spolupracovníka s důstojníkem portugalské armády mám za to, že tento agent byl klasickým podstavem, čili byl kontrolován portugalskou tajnou službou a spolupráci s StB jen předstíral.
Takže tohoto agenta StB raději nepoužívala a byla nucena lovit v místních vodách, nemohla se spoléhat na své dřívější úlovky. Za tímto účelem oba špioni pracující jako diplomaté tvořili tzv. stykovou bázi - čili navazovali známosti s lidmi, kteří nějakým způsobem mohli být rozvědně použitelní. Všechny své styky s Portugalci, které s časem nabíraly nějaký význam, rozvědčíci hlásili a tyto osoby byly pak v pražské centrále rozvědky na základě informací zaslaných z Lisabonu vyhodnocovány a analyzovány. Podle pokynů z Prahy pak rozvědčíci některé styky přerušovali, jiné naopak rozvíjeli a utužovali.
V rámci těchto lovů lidí vyhledávali především politiky, novináře, zaměstnance důležitých institucí a úřadů (hlavně min. zahraničí), příslušníky armády, ale i např. počítačové experty či jiné odborníky.
Styková činnost mladým rozvědčíkům šla poměrně dobře a v roce 1983, už v únoru, Praha mohla registrovat prvního agenta získaného z řad Portugalců.
Byl jím agent s krycím jménem "Neros", pracovník portugalské televise, s jehož pomocí byly realizována některá tzv. aktivní opatření.
V říjnu téhož roku byl registrován další agent, "Kelo" - novinář, mluvčí presidenta republiky, čili již zmíněný J. Letria.
V letech 1984 a 85 byli pak získáni další tajní spolupracovníci, kterých celkem za celé období práce StB v Portugalsku bylo patrně osm. Nutno k nim připočítat jiného Portugalce, který byl zverbován v Západním Německu (agent "Chavro") a byl tam využíván v rámci operace průniku do jedné z amerických vojenských základen.
V letech 86-89 jsem zaznamenal jen jednu novou verbovku (agent "Ax", získán v r. 1986) v tomto období byl na residentuře jen jeden příslušník rozvědky a je jasné, že Lisabon ztratil v očích centrály na významu. Tento příslušník jen udržoval "dobyté" teritorium, čili řídil již získané agenty. Protože byl na to sám, výslednost jeho práce nemohla být imponující. Nezapomínejme, že příslušník StB musel vedle svého špionážního řemesla vykonávat i legální práci, čili diplomatickou funkci. Např. v hodnocení výsledků jeho práce za rok 1986 se objevuje formulace "úkoly nebyly splněny", "nedostatky ve spojení s agenty" a pod. Toto se v podstatě nezměnilo až do konce roku 89. Positivně byly v tomto období hodnoceni pouze dva tajní spolupracovníci.
Podívejme se nyní na to, jaké lidi StB pro své cíle získala. Důvěrný styk "Ila", který byl hodnocen jako "disciplinovaný a obětavý při plnění úkolů" byl vědeckým pracovníkem. V roce 1984 byl vyhodnocen jako nejlepší tajný spolupracovník v rámci I. správy v oboru počítačové techniky. Dodával totiž dokonce některé nákresy či dokonce díly počítačové techniky. V době technologického zaostávání socialistického Československa za kapitalistickým Západem musel být "Ila" jistě vnímán jako obzvláště cenný spolupracovník. Jeho jméno znělo Jose Cabral (nar. 16.7.1947). Prozatím se mi nepodařilo identifikovat tuto osobu.
Zajímavou postavou je agent "Dao", podle popisu práce zdánlivě šlo o celkem bezvýznamného člověka - provozoval soukromou lékařskou praxi. V tomto kontextu StB z něj chtěla udělat agenta verbovčíka, protože jako lékař znající své pacienty mohl s přehledem typovat vhodné lidi a získávat je pro komunistickou rozvědku. To se však nestalo. "Dao" byl však velmi zajímavý nikoliv z důvodu své profese, ale protože to byla spojka angolské MPLA na Portugalsko. Byl totiž blízkým spolupracovníkem angolského presidenta Neta. Prostřednictvím tohoto agenta StB mohla poměrně dobře monitorovat záležitosti týkající se Angoly a to tehdy rozhodně nebyla nepodstatná otázka. Šlo o Arménia Ferreiru, nar. 15.6.1920 (podrobný životopis tohoto zajímavého muře je zde http://casacomum.org/cc/arquivos?set=e_7479), zemřel v říjnu 2002. roku. Přičinil se např. ke vzniku angolské ambasády v Lisabonu.
Další agent, "Sines" byl zaměstnán na ministerstvu zemědělství a byl také vedoucím zahraničního oddělení tehdy podstatné politické strany MDP/CDE. Movimento Democrático Português / Comissão Democrática Eleitoral - Portugalské demokratické hnutí, po revoluci v koalici s Komunistickou stranou, toto hnutí spolutvořilo vládní koalice po roce 1974, po roce 1987 hnutí ztrácelo svůj význam. Blasco Hugo Correia Fernandes, v záznamech StB veden jako Fernandes Correia, nar. 27.12.1930 (zemřel 21.9. 2002). Životopis tohoto člověka je https://memorial2019.org/presos/blasco-hugo-correia-fernandes
Jiný agent, který mohl být poměrně užitečný, pracoval na právním odboru Ministerstva zahraničních věcí ("Ax"). Čili Albertino Almeida (nar. 7.4.1937), tento agent byl registrován v roce 1986, styk s StB měl od roku 1985. Byl tehdy zaměstnán na Ministerstvu zahraničí a jeho postoj ke spolupráci byl motivován ideologicky. Hodnocen jako obětavý a aktivní tajný spolupracovník.
Výslednost práce této residentury vyla vcelku průměrná. Alespoň takto zněla konkrétní hodnocení zpracovávaná v centrále StB v Praze. Čili díru do světa tato residentura patrně neudělala. Určitě se nepodařil průnik do nejdůležitějších objektů - čili do těch spojených s USA a NATO.
Jakýmsi vyčnívajícím prvkem v rámci hodnocení byl důvěrný styk "Ila" využívaný vědecko-technickou rozvědkou.
Kteří z těchto agentů a důvěrných styků byli podchyceni portugalskými či jinými (americkými?) službami - to nelze s určitostí říci. StB to ve svých interních rozborech vylučovala, to však neznamená, že tomu tak nebylo.
Portugalsko bylo členem NATO, Američani tam měli své základny. StB se v rámci svých aktivních opatření snažila podporovat různá mírová a ekologická hnutí, podkopávat portugalsko-americkou spolupráci, zpomalovat integraci Portugalska s Evropským hospodářským společenstvím.
Jako nejzajímavější agenti a tajní spolupracovníci se jeví J. Letria (KELO), Armenio Fereira (DEO) a důvěrný styk ILA, čili José Cabral.
O těchto (a snad i dalších) ještě budu podrobněji informovat.
Doporučuji články Paulo Anunciação, který popsal jak to vypadalo v Praze, čili jak vypadalo rozpracování portugalského velvyslanectví příslušníky a agenty II. správy StB, kterak československá kontrarozvědka nasadila např. děvky, aby mohla kompromitovat portugalské diplomaty.
Články v portugalštině jsou zde:
https://gulbenkian.pt/investigacao-jornalistica/paulo-anunciacao/
Vladimír Petrilák
 |
| Seznam kádrových příslušníků československé rozvědky, kteří působili na residentuře Lisabon. Zdroj: https://www.ustrcr.cz/uvod/bezpecnostni-aparat-mv/ |
Komentáře
Okomentovat